Vánoční

Tohle je citát mého oblíbeného umělce, který mě přesvědčuje, že tvořit může úplně každý a je jedno, jestli je to dům, obraz nebo králík a nebo prostě jen udělat něco úplně jinak, nečekaně. Dodává mi odvahu a hlavně radost. Jeho citát, je mantrou mých posledních týdnů, kdy nám není úplně lehko.

"Die gerade Linie ist gottlos" - překládám si to volně jako že Bůh není v té nejkratší cestě odněkud někam, ale právě v těch zatáčkách, zahnutých liniích, nečekaných obratech, putováních nahoru a dolu, v zastavení a běhu. A tohle všechno dohromady vypadá nakonec náramně harmonicky (alespoň na jeho obrazech)

Krásné Vánoce všem!

Králíkovi pod strom

V létě dostal můj synovec jednoho z prvních exemplářů pana Inženýra. Nosí ho sebou do jeslí, před spaním ho pečlivě svlékne a oblečení srovná na úhlednou hromádku. Díky němu vím, že králičí hlava a všechny ostatní údy jsou přišité k tělu dostatečně pevně a drží i po několikaměsíčním používání. Obavy mám teď spíš ale o to, aby králíkovi nebyla zima.

Bylo třeba uplést Lálíkovi čepici a šálu

a udělat teplejší kabátek. Na zádech kabátku kapsu na malýho králíka. Aby se mu s ním spalo v jeslích ještě lépe.

Novou výbavu vložit do krabice

přes krabici červenou mašli.

Budulínek

Tenhle mi dal zabrat. Bude pro našeho kamaráda z komunitní zahrady, frekventanta lesní školky. Takže to chtělo nějakou přírodovědeckou tématiku. A protože mu jsou čerstvě čtyři a protože očekává sourozence, tak jsem mu ještě přihodila nosítko a v něm nošence. Ten je ale úplně jiného živočišného druhu než Budulínek, je to totiž mazlomedvěd. Takže nebude bulit, ani chtít jídlo v noci a když ho Budulínek nebude chtít vzít sebou na procházku, prostě ho nechá v šuplíku. Doufám, že udělá pod stromečkem radost.

Z lišky mě skoro trefil šlak. Na svetr je vyšitá, příště už jenom vyplétám.

Budulínek je i se všemi proprietami komplet ze 100% bavlny. Je vycpaný protialergenní výplní, která se běžně používá jako vnitřek polštářů. Obojí je možné prát na 40%, doporučuji ale raději jemné praní.

Moře kultury v Kutné Hoře

Protože tahle instituce je opravdu pro děti (a králíky). GASK - vstup do dětského koutku

V Kutné Hoře už jsme byli letos na jaře, tehdy jsem o existenci téhle instituce měla jen mlhavé povědomí. Absolvovali jsme tenkrát povinnou Kostnici a katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Do GASKu jsme zabloudili až po obědě, protože tam tenkrát byla výstava Jiřího Šalamouna. Galerie mě absolutně okouzlila a málokdy se stane, že je můj názor tak moc v souladu s názory mých dětí. V rámci vstupného na výstavu je i hlídací koutek pro děti, odkud se jim zaručeně nebude chtít, takže po výstavě si můžete s absolutně čistým svědomím dát kafe v galerijní kavárně s pocitem, že i vaše děti se skvěle baví. Minule jsme už nestihli vizuální hernu a tu jsme si tentokrát užili opravdu pořádně. Děti tam doslova vstupují do obrazů a zase z nich vyskakují a když už toho mají plné zuby můžou se uchýlit do místnosti plné pěnových tvarů, ze kterých se dá postavit dům a následně zbořit a pak zase a zase. Můžou jezdit na dřevěných odrážedlech po krásných dlouhých chodbách bývalé jeziutské koleje, popř. malovat po stěnách (jen pastelky jsme neměli sebou). Perfektní zábava na listopadový den.

Tentokrát jsme sebou vzali hudební králičici, ta míří pod stromeček k Marušce. Marušku moc baví hudba, hraje na flétnu a klavír. Proto má králičice žebradlo na noty. Dovolila jsem si u ní také bílou srst, protože Maruška je, usuzuji podle zálib, dáma a králíka si jen tak neušmudlá. A když jemné praní případně problém vyřeší.

Před odesláním nové majitelce jsme králičici chtěli poskytnout trochu kulturní zábavy, přece jen míří za holčičkou v vytříbenými zájmy.

Na prohlídce "Barbory"

V téhle galerii se běhat může a hodí se k tomu skvěle dlouhé, prostorné chodby.

Děti v obraze

Králík v obraze

Ty brďo, tohle je baseball asi ne!

Další hoši na zakázku. Tihle mě ale hodně bavily. Poputují pod stromeček dvěma bráchům, kteří propadli baseballu.  Jeden je blonďák a druhý spíš brunet, oba v klubových barvách a dresech s čísly na zádech a samozřejmě pálka. Ať jim přinesou spoustu vítězství.

No takhle se to asi nějak drží, ten první se spíš rozcvičuje.

a takhle vypadají zezadu, vzdalují se, utíkají...makej!! a je to doma!

Rudolfinum - zcela králíkuprosté

Prostě jsem neměla žádné králíky, kteří by měly kostým anděla nebo čerta, protože o to tuhle neděli v Rudolfinu šlo.  Program pro děti jsme absolvovali už letos na jaře v karnevalovém stylu a zase jsme si užili hezký program a skvělou organizaci celé akce. Děti během koncertu nejen, že nemusí potichoučku sedět, tancují, řičí jako koně a hážou vlaštovky. Celá akce začíná už hodinu a půl před samotným koncertem, nejprve jsou děti odvedeni "anděly" do andělských dílen, kde je seznámí s pár hudebními nástroji a s písničkou, kterou pak během koncertu několikrát s doprovodem české filharmonie zazpívají. Potom si vyrábí andělské a čertovské propriety. Což je přesně ten čas, kdy se rodiče mohou odebrat do Café Rudolfinum a v družném rozhovoru s ostatními rodiči strávit bezstarostně čas až do začátku koncertu. Těsně před tím je tedy třeba ještě absolvovat tlačenici na záchodcích a pak už se jde do Dvořákovy síně. Jestli takhle chce Česká filharmonie získat své budoucí posluchače, jde na to opravdu skvěle.

Andělská dílna - výroba trubek

Café Rudolfinum

Samotný koncert

Když Králik stůně...

Felix zde.

Vlastně to mám docela ráda. Možná hlavně díky tomu, že naše děti nejsou moc často nemocné. Nejlepší ze všeho je, když zůstane doma jenom jeden a já můžu zůstat doma s ním a rozmazlovat ho a péct bábovky a pořád ho hladit po čele, abych zjistila aktuální teplotu. Když jsem byla malá měla jsem knížku "Copak naše babi" o babičce, která jezdí na kolečkových bruslích a když jí onemocní vnoučata peče jim citrónovou buchtu a nechává je pít k ní kolu. Z dnešního pohledu báječně zvrhlé. Všechny děti pak chtějí být nemocné a pak vlastně už ani nevím, jak to skončilo. Jen že vždycky, když jsem nemocná já, mám chuť na kolu a citronovou babetu.

Konečně si užívám listopad, na který se těším už od konce léta. Připadám si vyhopsaná venku víc jak dost. Teď to chce si sednout k nějaké pohádce a plést a užívat si brzkého příchodu tmy. Čím jsem starší, tím mě podzim víc baví .

Jmenuje se Felix, vzhledem lne k Petrolejové. Bolí ho trochu v krku a má teplotu. V zásadě ale nic závažnýho, párkrát se vyspí a už tu zas bude lítat a mlátit sourozence vypolstrovaným mečem.

Konečně máme čas na všechny hry a stavebnice a taky pohrát si pořádně s králíkama, Tihle se právě chystají ve školce ke spaní. Někteří vyfasovali ufony kvůli lepšímu usínání, někdo dostal legovou deku, aby neofoukl.

Jak to jen ten učitel dělá, že děti ve školce leží tak v klidu? Vypráví jim příběhy Pipi Dlouhé Punčochy.

Felix je kompletně včetně pruhovaného svetru a modrých trenýrek upleten ze 100% bavlny. je vycpán polyesterovou náplní, která se běžně používá jako vyplň polštářů a je protialergenní. Obojí je možné prát na 40°C. Nicméně doporučuji použít spíše jemný prací režim. Svetřík je možné svlékat a oblékat, Felix měří i s ušima 25 cm a váží 56g

Budete-li si chtít Felixe objednat, můžete tak učinit pomocí tohoto formuláře.

Adina v Kryštofově Údolí

Objednejte si Adinu tady

Proč vyrazit do podhůří Jizerských hor právě teď? Tak například kousek od Liberce je Kryštofovo Údolí a tam hned několik atrakcí. Krásný viadukt hned u železniční stanice Novina - z Kryštofova Údolí to je kraťounká procházka. Je tam nádherný kostel a hlavně orloj - opravdický orloj, figurky apoštolů, jako by tomu pražskému z oka vypadly. A hlavně, až budete mít studený nos můžete zapadnout do kavárny u Ježka, můžete se koukat jak vypadá listopad zevnitř a přitom být na výletě, což je super.

Na výlet tam vyrazila i Adina.

Je to konečně pořádná dámička, je lehce laděná už do vánočna. Tady se jí ale líbilo.

dvojctihodný koláček...moc nezbylo

Povinná úprava zevnějšku

Přemožená cukrem..na háčkovaném ubrusu

Adina je 23cm dlouhá a váží 55g. Je upletena ze směsi bavlny a polyesteru. Vycpána je protialergickou náplní, která se běžně používá jako výplň polštářů. Adina má na sobě barevné šaty upletené ze 100% bavlny, je možné je svlékat a oblékat. Chcete-li si koupit Adinu klikněte zde.

Hubert pro Marečka

Marečkovi se děsně líbil Reinhold, namaloval mi ho pro lepší představu. Zakázka ale byla jasná, všechno jako Reinhold, jen by chtěl sundavací kaťata.

Hubert je teda Reinholdův brácha, taky pěkně drsnej. Dělal Reinholdovi parťáka, když spolu přecházeli Grónsko naštorc. Takhle se vyloupl.

Hubertovi se na jeho dobrodružné výpravy určitě hodí i batoh

a co do batohu?

do polárních oblastí čepici, kulicha s červenou bambulí

Petrolejová! na Šumavě

Kupte si Petrolejovou

Jo! Petrolejová! To je ženská. Tahle barva mě zaujala už dávno, ale nestihla jsem si na sebe ještě žádný petrolejový kousek pořídit. Tak alespoň šaty s rukávy pro tuhle paní Inženýrku...

Tohle je naše oblíbená šumavská trasa Nová Pec - Stožec. Dá se ujet i na kole velikosti 14´´ a věku 5ti let s pitíčkem a pleteným králikem v košíku. Je perfektní na brusle, akorát tak dlouhá, aby člověka večer trošku bolely nohy. Po cestě jedna keška, dvě hospody a tři zastávky vlaku, kdyby bylo nejhůř.

Cesta vede po silnici, kde prakticky nejezdí auta. V sezóně vás spíš sejme cyklista nebo neopatrný bruslař než motorové vozidlo...

...a nebo vlak. Silnice se asi tak padesátkrát kříží s kolejemi. Takže zhruba stejně tolik šancí, nechat si zajet kolo nebo kolečko do koleje a rozbít si kokos. Je třeba počítat s tím, že se tak minimálně jednou stane.

Místo na svačinku

Restaurace Pstruh ve Stožci. Perfektní špecle a lívance. 

Zpátky v Nové Peci. Tam kde začíná Lipno, koupání ale zase až v létě :(

A ještě jedna šumavská. V zrcadle kopec Smrk (nebo taky ne)

Petrolejová je kompletně včetně šatů a pruhovaných punčoch upletená ze 100% bavlny. Její tělo je nacpáno polyesterovou náplní, která se běžně používá jako vyplň polštářů a je protialergenní. Obojí je možné prát na 40°C. Nicméně doporučuji použít spíše jemný prací režim na vlnu. Šaty je možné svlékat a oblékat, na krku se zapínají na malý knoflíček. Pokud, chcete Petrolejovou pro dítě  mladší tří let, dejte mi vědět, upravíme zapínání tak, aby bylo bezpečné. Petrolejová měří i s ušima 25 cm a váží 56g (jestli od posledního vážení nepřibrala)
Petrolejovou si můžete snadno objednat pomocí tohoto formuláře

Emil, ještě že králik nemůže střihat

Na začátku byla střižba, normální kámen, nůžky, papír. Vlastně na úplném začátku byla ještě úplně jiná střižba. Byla o to, k čím dětem se během štědrovečerního dopoledne vloupá Ježíšek s klecí s pilinami a vyděšeným úplně malinkatým džungarským křečkem a tajně ho nainstaluje do svátečního bytu. Emoce byly obrovské na obou stranách. Křeček, u kterého se ze zřejmých důvodu dal očekávat brzký skon násilnou smrtí a nebo vyhladověním, to vydržel ještě další dva roky a teprve pak ho pohřbili ve Stromovce. 

Tahle událost rozpoutala vlnu dalších kámen-nůžky-papír stříhání, které jí měly překonat, což se ale nikdy nepovedlo. 

Jednou jsme si střihli: půlmaraton v Berlíně se zdál u třetího piva v holešovický  Železný Spartě jako něco co by mohlo splnit požadovanou míru úchylity. Nakonec se běželo v Drážďanech a ti co v Železné Spartě neprohráli, stíhali nešťastníka v dobrodružné honičce drážďanskými tramvajemi. Kde jsou ty časy! Za rok už jsme běželi v Drážďanech všichni a pak v Lublani a pak v Amstru... od Gruzie nás odradil jen první školní den mého staršího syna, který kolidoval s termínem běhu. Za rok to bude muset ten mladší zvládnout sám. Letos jsme byli v Bilbau ... s Králikem pochopitelně.

Jedna z rad, kterou dam svým dětem, až budou trochu vetší a jestli na to do té doby nezapomenu,  bude, aby si pořídili kamarády, kteří jsou magoři. Člověka to udržuje v kondici – psychicky, aby se vyrovnal s tím, že lidé se chovají i nestandardně a fyzicky, aby přežil i ten další běh. Protože to je většinou při běhu mým jediným cílem.

Králík prakticky už před výletem začal žít svým vlastním životem, na který jsem neměla prakticky žádný vliv. Jmenuje se Emil, ale je to Keňan a užil si s námi dost.

Na letiště se dostavil s pasem.

Dospává ranní vstávání, na kafi v Bruselu.

V Bilbau docela nezřízeně pařil.

V Bilbau se dá dojet metrem až na pláž.

Šťastný, že to má tenhle rok za sebou.

Pak chytl druhý dech a vyrazil do Guggenheimova muzea.

Možná právě to mělo na jeho další vývoj neblahý vliv - Guggenheim

Emil exponátem v muzeu.

Přesně tady začal pořádně pustnout. Pořídil si náušnici a velký vagabundský batoh.

nakonec i svetr a vydal se prostě kdo ví kam

Pro Elišku

Tenhle byl pro Elišku a rovnou i s postýlkou. Protože Eliška už je velká a hračky si do postele možná ani nebere. Každopádně tahle králičice se k Elí hodí perfektně . Má ráda barevné oblečení, je trochu trhlá, krásná a má dlouhý nohy, přesně jako Elí.

Včerejší oslava narozenin, krásně, ale zima

proto Eliščina králičice vyfasovala rovnou i polštář a peřinku

Králik s úžasným dortem, kde se chrochní čuňátka