Vlastně to mám docela ráda. Možná hlavně díky tomu, že naše děti nejsou moc často nemocné. Nejlepší ze všeho je, když zůstane doma jenom jeden a já můžu zůstat doma s ním a rozmazlovat ho a péct bábovky a pořád ho hladit po čele, abych zjistila aktuální teplotu. Když jsem byla malá měla jsem knížku "Copak naše babi" o babičce, která jezdí na kolečkových bruslích a když jí onemocní vnoučata peče jim citrónovou buchtu a nechává je pít k ní kolu. Z dnešního pohledu báječně zvrhlé. Všechny děti pak chtějí být nemocné a pak vlastně už ani nevím, jak to skončilo. Jen že vždycky, když jsem nemocná já, mám chuť na kolu a citronovou babetu.
Konečně si užívám listopad, na který se těším už od konce léta. Připadám si vyhopsaná venku víc jak dost. Teď to chce si sednout k nějaké pohádce a plést a užívat si brzkého příchodu tmy. Čím jsem starší, tím mě podzim víc baví .
Jmenuje se Felix, vzhledem lne k Petrolejové. Bolí ho trochu v krku a má teplotu. V zásadě ale nic závažnýho, párkrát se vyspí a už tu zas bude lítat a mlátit sourozence vypolstrovaným mečem. |
Jak to jen ten učitel dělá, že děti ve školce leží tak v klidu? Vypráví jim příběhy Pipi Dlouhé Punčochy. |
Budete-li si chtít Felixe objednat, můžete tak učinit pomocí tohoto formuláře.
Žádné komentáře:
Okomentovat