Vánoční

Tohle je citát mého oblíbeného umělce, který mě přesvědčuje, že tvořit může úplně každý a je jedno, jestli je to dům, obraz nebo králík a nebo prostě jen udělat něco úplně jinak, nečekaně. Dodává mi odvahu a hlavně radost. Jeho citát, je mantrou mých posledních týdnů, kdy nám není úplně lehko.

"Die gerade Linie ist gottlos" - překládám si to volně jako že Bůh není v té nejkratší cestě odněkud někam, ale právě v těch zatáčkách, zahnutých liniích, nečekaných obratech, putováních nahoru a dolu, v zastavení a běhu. A tohle všechno dohromady vypadá nakonec náramně harmonicky (alespoň na jeho obrazech)

Krásné Vánoce všem!

Králíkovi pod strom

V létě dostal můj synovec jednoho z prvních exemplářů pana Inženýra. Nosí ho sebou do jeslí, před spaním ho pečlivě svlékne a oblečení srovná na úhlednou hromádku. Díky němu vím, že králičí hlava a všechny ostatní údy jsou přišité k tělu dostatečně pevně a drží i po několikaměsíčním používání. Obavy mám teď spíš ale o to, aby králíkovi nebyla zima.

Bylo třeba uplést Lálíkovi čepici a šálu

a udělat teplejší kabátek. Na zádech kabátku kapsu na malýho králíka. Aby se mu s ním spalo v jeslích ještě lépe.

Novou výbavu vložit do krabice

přes krabici červenou mašli.

Budulínek

Tenhle mi dal zabrat. Bude pro našeho kamaráda z komunitní zahrady, frekventanta lesní školky. Takže to chtělo nějakou přírodovědeckou tématiku. A protože mu jsou čerstvě čtyři a protože očekává sourozence, tak jsem mu ještě přihodila nosítko a v něm nošence. Ten je ale úplně jiného živočišného druhu než Budulínek, je to totiž mazlomedvěd. Takže nebude bulit, ani chtít jídlo v noci a když ho Budulínek nebude chtít vzít sebou na procházku, prostě ho nechá v šuplíku. Doufám, že udělá pod stromečkem radost.

Z lišky mě skoro trefil šlak. Na svetr je vyšitá, příště už jenom vyplétám.

Budulínek je i se všemi proprietami komplet ze 100% bavlny. Je vycpaný protialergenní výplní, která se běžně používá jako vnitřek polštářů. Obojí je možné prát na 40%, doporučuji ale raději jemné praní.

Moře kultury v Kutné Hoře

Protože tahle instituce je opravdu pro děti (a králíky). GASK - vstup do dětského koutku

V Kutné Hoře už jsme byli letos na jaře, tehdy jsem o existenci téhle instituce měla jen mlhavé povědomí. Absolvovali jsme tenkrát povinnou Kostnici a katedrálu Nanebevzetí Panny Marie. Do GASKu jsme zabloudili až po obědě, protože tam tenkrát byla výstava Jiřího Šalamouna. Galerie mě absolutně okouzlila a málokdy se stane, že je můj názor tak moc v souladu s názory mých dětí. V rámci vstupného na výstavu je i hlídací koutek pro děti, odkud se jim zaručeně nebude chtít, takže po výstavě si můžete s absolutně čistým svědomím dát kafe v galerijní kavárně s pocitem, že i vaše děti se skvěle baví. Minule jsme už nestihli vizuální hernu a tu jsme si tentokrát užili opravdu pořádně. Děti tam doslova vstupují do obrazů a zase z nich vyskakují a když už toho mají plné zuby můžou se uchýlit do místnosti plné pěnových tvarů, ze kterých se dá postavit dům a následně zbořit a pak zase a zase. Můžou jezdit na dřevěných odrážedlech po krásných dlouhých chodbách bývalé jeziutské koleje, popř. malovat po stěnách (jen pastelky jsme neměli sebou). Perfektní zábava na listopadový den.

Tentokrát jsme sebou vzali hudební králičici, ta míří pod stromeček k Marušce. Marušku moc baví hudba, hraje na flétnu a klavír. Proto má králičice žebradlo na noty. Dovolila jsem si u ní také bílou srst, protože Maruška je, usuzuji podle zálib, dáma a králíka si jen tak neušmudlá. A když jemné praní případně problém vyřeší.

Před odesláním nové majitelce jsme králičici chtěli poskytnout trochu kulturní zábavy, přece jen míří za holčičkou v vytříbenými zájmy.

Na prohlídce "Barbory"

V téhle galerii se běhat může a hodí se k tomu skvěle dlouhé, prostorné chodby.

Děti v obraze

Králík v obraze